Scrapbook je krásný koníček a relax a já se těším vždy, když k němu
můžu zasednout. Ale jsou i věci které mě při scrapování točí a chtěla bych se s vámi
o nich dnes podělit a budu moc zvědavá, co vadí vám.
Co mě nebaví, vytáčí a někdy až dohání k šílenství :-)
1. úprava fotek. A vlastně bych to mohla rozšířit i na
všechny další počítačové aktivity související se scrapem, jako je příprava a
tisk journalingu (ruční písmo je možná osobnější, ale já svoje nerada. Často se mi navíc nepovede vytisknout správně napoprvé. Proto bych asi nebyla ani dobrou
majitelkou vyřezávacího plotru Silhouette.
2. vymýšlet a psát journaling taky rozhodně nepatří
k mým scrapbookovým oblíbenostem. Když už začnu, tak to nějak jde, ale
dlouho se k tomu dokopávám. A když si ho na stránce čtu po delší době, tak
bych ho napsala úplně jinak.
3. ten moment, kdy jsem si stránku tak nějak poskládala,
tedy papíry, fotky a ozdoby jsou zhruba na svém místě a teď je potřeba to
rozebrat a od spodu to po částech zase lepit dohromady, grrrr! A to jsem dřív
vrstvila papírů i víc. Jednak to strašně zdržuje a druhak už pak nevím, jak to
patřilo (už jsem ale trochu moudřejší a návrh si před rozebráním vyfotím).
Chtěla bych kouzelný proutek, který všechny prvky zázračně slepí a sfúzuje ve
chvíli, kdy mu poručím, že už je hotovo:-)
4. samolepky. Totiž ne ty vlastní obrázky a štítky, ty mě se
líbí, ale nemůžu jim odpustit to, že lepí! Tvůrci to jistě zamýšleleli jako
úsporu času - jen přendáte z aršíku na stránku nebo Project life kartičku a
máte hotovo. Jenže já si potřebuju písmenka z nadpisu a samolepky posouvat
a zkoušet, kde to bude lepší, a jestli ta nebo ta abeceda! Nouzově to řeším
tak, že si písmenka či samolepku přelepím na ten voskovaný papír, co mi zbyde
z oboustranky, ale na něm to zas prakticky nedrží a pro nadpisy ten
okrovooranžový podklad taky není ideál. Nebo lze si nadpis vyskládat a nalepit
na okraj pravítka a posouvat s ním nad stránkou. Ale co když si pak řeknu,
že chci jinou abecedu? Tu původní pak lepím zpět na arch a snažím se přesně
strefit ty místa, kde písmenka byla. Uf, buď jsem náročný puntičkář (ano, jsem)
nebo nevím:-)
Řešením jsou asi die-cuts (výseky) nebo i kartonové abecedy na volno či
vyřezané ze šablonky…ta svoboda! Ale když ony některé ty samolepky a Thickers
abecedy jsou tak fešné, tak se s nimi budu holt prát dál:-)
5. čištění razítek. Tady asi netřeba komentáře, tahle
činnost je prostě trochu málo kreativní, leč nutná. A taky frustrující
(vysvětlení dále). Pořád se chystám koupit si ubrousky na dětské prdýlky, ale
to bych si musela v obchodě někdy vzpomenout, že já něco potřebuju
v uličce s kojeneckým zbožím. Chodím tak s razítkama ještě na
bločku do koupelny k umyvadlu, kde stojí můj houbičkový čistič razítek. A šmudlám
a šmudlám, pak opláchnu vodou a pozvdechnu si, že už mám další razítko, které
bylo ještě před chviličkou nové, nenávratně zbarvené razítkovací barvou. Ano,
používám hlavně Dye inkousty (Versafine, Hero Arts), které často trvale barví.
Ano, vím, že to na jejich funkčnost nemá vliv. Ale stejně mě to mrzí. Někdy inkoust tónuje celé razítko a někdy zalézá do mezírek a detailů a taky nejde vymýt. Nevím, co dělám špatně, ale chápete,
proč je to další z činností, které na scrapu fakt nemusím.
A ještě jako bonus: silně se mi nelíbí slovo SCRAPBOOK.
Minimálně v české mluvě mi to zní strašně tvrdě, zvlášť když se o něm
zmíním před osobou neznalou („cože, skrrrepbůůk?, kroutí si lidi u toho pusu:-)). Je to opravdu jen o zvučnosti, vůbec mi to nezní k tomu hezkému
koníčku, kterým je. Anglické výrazy používané v češtině mi jinak vůbec
nevadí, ale tady škoda, že to nemá nějaký hezký výstižný ekvivalent na úrovni i
v češtině.
No ještě by se našly nějaké další „radůstky“, ale to už jsou spíš
občasné nehody (špatně otisklé razítko, rozlitý čaj, papír či fotka
s oboustrankou se přilepí dřív a na jiném místě než jste chtěli, nepovedený
horky embossing, ...); tohle jsou ale rozhodně mé stálice, se kterýma se
potýkám prakticky s každou stránkou. A co vy? Štve vás něco stejně jako mě
nebo máte jiné scrapové strasti? Anebo dělám já něco nešikovně a mohla bych si
ušetřit pár vrásek? Podělte se o své scrapové trampoty v komentářích!
Krásnou neděli!
Janča
Ty, Jani, víš, že jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, co mě na scrapbooku nebaví? ;-) Mě baví vše :-) Ubrousky mám po ruce, tak čistím razítka hned :-), jednou za čas, když mám chuť, čas a náladu, vezmu je do koupelny na větší koupel, ale tohle dělám fakt minimálně. Upravovat fotky mě vyloženě baví :-), taky stříhat písmenka na nadpisy mě baví, i vyhledávat si všelijaké texty- citáty, básničky, hesla...jediné snad, abych nebyla za "šprtku" mi vadí, že prostě tu pracovnu neuklidím, vždycky někde něco čouhá, něco se kupí, něco překáží, ale pomalu se smiřuju s tím, že je to pracovna a v pracovně musí být pracovní "bordel". Když po sobě dneska vše uklidím, zítra to vytahám zas a tak je to víceméně ztráta času. Neuklízím . No a co s tím "skrepbůkem"? NIC. Taky se na mě lidi koukají jako na Maťana, takže říkám, že lepím albumy ( i to je nepředstavitelné, když přece albumy se dělají tak, že se zasouvají fotky do průhledných kapes ) a doma prostě odcházím "lepit", a na otázku co děláš? odpovídám "lepím" :-). Lepení skrepbůků zdar :-)
OdpovědětVymazatNo vidíš, a zrovna uklízení scrapkoutku mě snad jako jediné možné uklízení baví:-D Pro mě je to nutnost; na každou stránku totiž vytahám spoustu materiálu co mám pocit, že se barevně či tématicky hodí, takže novou stránku ráda začínám zase s čistým stolem. Každé jsme nějaká:-D A vidíš, ode dneška budu taky radši říkat, že "lepím":-) Doma vlastně obvykle říkám, že jestli mě není chvíli potřeba, tak si jdu do pokojíčku hrát:-)
Vymazat